6 500+
studentů
350+
měření
80+
škol
Younglink je aplikace vyvinutá odborníky v oblasti pedagogiky, psychologie a sociometrie. Hravou formou dokáže nahlédnout mezi spolužáky a popsat vztahy ve třídě. Odhalíte rizikové chování mezi dětmi dřív, než se z něj stane problém.
Co zapojením do studie jako škola získáte?
Projekt YoungLink podpořený z fondů EU se zaměřuje na podporu pozitivního klimatu ve třídách a prevenci rizikového chování u dětí. Prostřednictvím interaktivní aplikace měříme a analyzujeme sociální vazby mezi žáky, poskytujeme učitelům přehledné výstupy a doporučení a pomáháme školám budovat prostředí, kde se každý cítí bezpečně a začleněně.
Vědecko-výzkumná část projektu bude probíhat ve školním roce 2025/2026 a primárně cílíme na zapojení 7. a 8. tříd základních škol. Vítáme zájem ze strany škol, které by se chtěly do projektu zapojit a přispět tak k lepšímu porozumění vztahům mezi žáky.
Jak bude výzkum probíhat?
Cílem projektu je zavést aplikaci do škol v České republice, zjednodušit práci učitelů při mapování vztahů ve třídě a podpořit efektivní řešení problémů mezi žáky. Chcete se zúčastnit? Rádi Vám projekt představíme formou krátké online nebo osobní schůzky.
Výzkum probíhá v partnerství s
Evaluační design studie k nahlédnutí zde.
Začátek školního roku je pro učitele i žáky obdobím nových začátků, očekávání a výzev. Právě v těchto prvních týdnech se pokládají základy pro to, jak bude vypadat každodenní atmosféra ve třídě, jaké vztahy mezi žáky vzniknou a zda se vytvoří prostředí, které podporuje spolupráci, důvěru a bezpečí. Zdravé třídní klima není samozřejmost. Je výsledkem cílevědomé a promyšlené práce třídního učitele, který aktivně utváří podmínky pro učení, osobní rozvoj i prevenci rizikového chování.
Školní klima ovlivňuje nejen vzdělávací výsledky, ale také psychickou pohodu dětí, jejich motivaci a chuť do školy. V dobře nastaveném třídním prostředí se děti cítí bezpečně, jsou respektovány jako individuality a mohou otevřeně komunikovat. Třídní učitel má v tomto procesu klíčovou roli. Je mostem mezi dětmi, rodiči i kolegy, motivátorem i vzorem. Právě on může od začátku školního roku cíleně budovat pozitivní třídní kulturu, která minimalizuje konflikty a podporuje zdravé mezilidské vztahy.
V tomto článku se podíváme na to, jaké konkrétní kroky a principy vedou k budování zdravého třídního klimatu. Ukážeme si, proč je důležité zaměřit se na bezpečné prostředí, otevřenou komunikaci, rozvoj sociálních dovedností a prevenci konfliktů a jak může učitel tyto oblasti smysluplně rozvíjet už od prvního dne ve třídě.
Pro efektivní výuku i prevenci problémového chování je nezbytné, aby se děti ve třídě cítily bezpečně, nejen fyzicky, ale především psychicky. Bezpečné prostředí není něco, co vznikne samo od sebe. Je výsledkem dlouhodobé, systematické práce učitele, který vytváří kulturu vzájemného respektu, otevřené komunikace a důvěry. Takové prostředí snižuje stres a napětí mezi žáky, čímž umožňuje lepší soustředění na učení a zdravější vztahy v kolektivu.
Zásadní roli hraje způsob, jakým učitel komunikuje namísto autoritativního přístupu, který posiluje mocenské nerovnosti, je vhodnější partnerské vedení s důrazem na pochvalu, podporu a pozitivní posilování. Učitel by měl být nejen nositelem pravidel, ale také vzorem v tom, jak zvládat obtížné situace s klidem, empatií a konzistencí. Děti, které vědí, že jejich názor má váhu a že chyba není trestem, ale příležitostí k učení, rozvíjejí důvěru nejen k učiteli, ale také k sobě samým a svým spolužákům.
Jedním z konkrétních kroků k vytváření zdravého školního klimatu je zapojení žáků do stanovování pravidel. Pokud děti samy formulují, co je pro ně důležité a jak chtějí, aby třída fungovala, vnímají pravidla jako smysluplná, a nikoliv vnucená shora. Přístup zvyšuje jejich ochotu se jimi řídit a zároveň posiluje pocit spoluodpovědnosti za to, jaký je ve třídě kolektiv. Pravidla by měla být srozumitelná, konkrétní a pozitivně formulovaná, například „nasloucháme si“ místo „nekřičíme“. Je vhodné je vizualizovat a pravidelně se k nim vracet, nejen při porušení, ale i v rámci běžného dne.
Vzájemná důvěra mezi žáky nevzniká automaticky. Učitel by měl vědomě vytvářet příležitosti, při kterých se děti mohou poznávat nejen jménem, ale i jako osobnosti. Aktivity zaměřené na sdílení zájmů, zážitků a pocitů napomáhají tomu, aby se z jednotlivců stal soudržný kolektiv. Čím lépe se žáci znají, tím snáze se přijímají, spolupracují a podporují se navzájem.
Kvalitní třídní klima úzce souvisí s tím, jak dobře děti zvládají své emoce, řeší konflikty a spolupracují s ostatními. Proto by rozvoj sociálních a emočních dovedností (tzv. SEL – Social and Emotional Learning) neměl být jen nárazovým tématem, ale systematickou součástí výuky. Zvláště v dnešní době, kdy děti čelí stresu, sociálním tlakům a vlivům online prostředí, je potřeba cílené podpory v oblasti měkkých dovedností ještě důležitější.
Do běžného dne lze jednoduše začlenit činnosti zaměřené na důvěru, vzájemnou spolupráci nebo zvládání stresu. Například skupinové úkoly s rozdělenými rolemi, reflexe po náročnějších hodinách nebo techniky zaměřené na regulaci emocí. Učitelé nemusí být terapeuty – stačí, když vědomě zařazují činnosti, které podporují bezpečné vztahy a dávají žákům prostor k vyjádření. Výsledkem je prostředí, kde se děti nejen lépe učí, ale také lépe vycházejí s ostatními.
Třídní učitel není jen organizátorem výuky, ale i klíčovým vzorem. Jeho přístup, komunikační styl, způsob řešení konfliktů i způsob, jakým dává zpětnou vazbu, formují kulturu třídy. Děti vnímají nejen to, co učitel říká, ale i to, jak se chová. Jeho autenticita, empatie a respekt k žákům mohou významně přispět k tomu, aby třída fungovala jako bezpečné a inspirativní prostředí.
Konflikty mezi žáky se nevyhnou žádné třídě. Rozdíl spočívá v tom, jak se s nimi pracuje. Dobrý třídní učitel dokáže rozpoznat první náznaky napětí a reagovat dříve, než situace přeroste v otevřený problém. Může využívat preventivní techniky jako komunitní kruhy, třídnické hodiny nebo individuální rozhovory. V případě potřeby spolupracuje s rodiči, školním psychologem nebo metodikem prevence. Otevřená a partnerská komunikace je přitom klíčem k účinnému řešení.
Aby bylo možné třídní klima cíleně rozvíjet, je potřeba ho pravidelně reflektovat a vyhodnocovat. Třídní učitel může pracovat s jednoduchými dotazníky, anonymními formuláři nebo řízenými rozhovory. Digitální nástroje, jako například platforma YoungLink, umožňují bezpečně a anonymně sbírat zpětnou vazbu od žáků, analyzovat vztahy ve třídě a odhalit skryté problémy včas. To dává učiteli možnost reagovat rychle a efektivně.
Zdravé třídní klima se nevytváří samo. Je výsledkem každodenní práce třídního učitele, který vědomě buduje důvěru, respekt a soudržnost. Pokud je učitel v tomto úsilí systematický, empatický a ochotný reflektovat své postupy, může vytvořit prostředí, kde se děti cítí dobře a kde se mohou učit, růst a rozvíjet naplno.
V Olomouci jsme zahájili spolupráci mezi městem, Ministerstvem průmyslu a obchodu a CzechInvestem v rámci projektu PilotInnCities. Cílem projektu je testovat nové technologie a inovativní řešení přímo v reálném prostředí měst, což otevírá unikátní možnosti i pro školy.
Jednou z oblastí, kde PilotInnCities může školám přinést konkrétní užitek, je sledování a zlepšování školního klimatu a spolupráce ve třídách. Díky platformě YoungLink mohou školy získat přehled o vztazích mezi žáky, identifikovat napětí nebo izolované děti a cíleně reagovat na vznikající problémy. V rámci projektu se tak pilotně testují nástroje, které propojují data z městských iniciativ a školní praxe – od bezpečnosti po efektivnější plánování skupinových aktivit.
Dalším přínosem je podpora digitální a občanské gramotnosti. YoungLink umožňuje žákům i učitelům bezpečně sdílet zpětnou vazbu, zapojovat se do rozhodování a spolupracovat na školních projektech. V kombinaci s městskými pilotními projekty mohou školy aktivně přispívat k tvorbě bezpečnějšího a modernějšího veřejného prostoru, učit děti reálným dovednostem a ukazovat jim, jak mohou inovace pozitivně ovlivnit komunitu.
Projekt PilotInnCities navíc podporuje rychlé testování nových přístupů a jejich následné vyhodnocení. To znamená, že školy mohou bez rizika vyzkoušet nové metody práce s třídou, ověřit jejich efektivitu a případně je přenést i do dalších tříd nebo škol. V praxi to může znamenat lepší spolupráci mezi učiteli a žáky, zdravější klima ve třídách a rychlejší identifikaci problémů, než aby eskalovaly.
Další kick-off schůzka proběhla 18. srpna v Praze (Praha 10 a 12). Spolupráce mezi městy, státní správou a školami otevírá unikátní prostor pro inovace, které mají přímý dopad na každodenní život škol a tříd.
YoungLink tak ukazuje, že propojení moderních technologií a datové analýzy není jen teorie, ale konkrétní nástroj, který podporuje bezpečné, otevřené a zdravé školní prostředí. Školy, které se do projektů zapojí, získávají nejen data a nástroje, ale i inspiraci, jak efektivně pracovat s žáky a jejich vztahy.
Když přijdou do školy s problémem, je klíčové zvládnout rozhovor s rodiči tak, aby se vytvořila důvěra a nastavil se prostor pro efektivní spolupráci. Správně vedená komunikace pomáhá zmírnit napětí, umožňuje vzájemné porozumění a vede ke konkrétním krokům, které pomohou dítěti i škole.
Na začátku schůzky je vhodné rodiče přivítat s respektem a poděkovat jim, že se situaci rozhodli řešit osobně. Jasně stanovte rámec jednání, například témata, která budete probírat, a časový limit schůzky. Aktivní naslouchání je nezbytné. Dejte rodičům prostor vyjádřit své obavy a názory, aniž byste je ihned hodnotili nebo zlehčovali jejich pohled. Ujistěte rodiče, že jejich starosti berete vážně, i když nemáte okamžité řešení. To pomáhá budovat důvěru a otevřenost.
Jedním z klíčových momentů úspěšné komunikace s rodiči je schopnost skutečně naslouchat. Nejde jen o slova, ale o porozumění emocím, které za nimi stojí. Rodiče často přicházejí do školy ve stresu, s obavami o své dítě a právě v takových situacích je důležité, aby cítili, že jejich hlas má váhu.
Během rozhovoru se vyhněte přerušování, neskákejte do řeči a nespěchejte s nabídkou řešení. Místo toho dejte rodičům dostatek prostoru, aby mohli svůj pohled plně vyjádřit. Parafrázujte jejich vyjádření – například větou „Rozumím tomu tak, že vás znepokojuje, jak se syn cítí ve třídě?“ dáváte najevo nejen porozumění, ale i zájem o hlubší kontext situace.
Forma aktivního naslouchání má silný efekt: snižuje napětí, posiluje důvěru a otevírá cestu ke konstruktivní spolupráci. Zároveň pomáhá budovat rovnocenný vztah mezi školou a rodinou, který je nezbytný při řešení složitějších témat jako je šikana, zhoršení prospěchu nebo emoční potíže dítěte. Pro školní poradenský tým a třídního učitele tak naslouchání není pasivní činností, ale aktivním nástrojem pro navázání partnerství a hledání společných řešení.
Některá témata vyžadují zvláštní citlivost. Například pokud jde o šikanu nebo kyberšikanu, je důležité pojmenovat, co se stalo, aniž bychom kohokoli obviňovali. Rodiče obětí potřebují slyšet, že škola situaci bere vážně a nabízí konkrétní kroky. Naopak rodiče dítěte, které je agresorem, potřebují podporu v pochopení situace a v hledání cesty k nápravě, nikoliv stud či odsouzení.
U problémů s prospěchem je klíčové zjistit, co je skutečnou příčinou. Může jít o stres, přehlcení, emoční obtíže nebo třeba nedostatečnou motivaci. Místo hodnocení dítěte je dobré klást otázky: Co dítě baví? Kdy se mu dařilo lépe? Jak vypadá domácí zázemí pro učení? Pro obě oblasti platí, že pokud škola nabídne spolupráci, konkrétní plán a podporu odborníka (např. školního psychologa), rodiče se s větší pravděpodobností zapojí aktivně.
Každý rozhovor s rodiči by měl končit nejen porozuměním situaci, ale také konkrétními kroky, které povedou ke zlepšení. Aby bylo možné efektivně pomoci dítěti, je klíčové jasně pojmenovat, co bude v následujících dnech a týdnech dělat škola, co rodič a jaká očekávání jsou nastavena vůči samotnému dítěti. Jen tak lze zabránit nedorozuměním, frustraci a pocitu, že se situace „nějak vyřeší sama“.
Místo obecných slibů typu „budeme se snažit zlepšit komunikaci“ nebo „něco s tím uděláme“ je vhodné formulovat konkrétní a měřitelné dohody. Například: „Třídní učitel bude každý pátek zasílat krátké shrnutí chování dítěte ve třídě,“ „Rodič bude s dítětem jednou týdně probírat, co se mu ve škole dařilo a co ne,“ nebo „Dítě začne docházet na pravidelné konzultace k metodikovi prevence.“ Jasné a realistické kroky snižují nejistotu, dávají všem zúčastněným pocit kontroly a posilují důvěru v to, že spolupráce má smysl.
Nezapomeňme ani na časový rámec a domluvu na tom, kdy proběhne další společné setkání nebo zpětná vazba. Takový přístup ukazuje rodičům, že škola jedná profesionálně, plánovaně a zároveň respektuje jejich roli jako partnera v řešení potíží dítěte. I když se situace nemusí změnit přes noc, právě systematický rozhovor s rodiči a společná akce vedou k dlouhodobé změně.
Pokud jsou v rozhovoru přítomni i další odborníci (např. školní psycholog, speciální pedagog nebo pracovník školního poradenského pracoviště), je dobré rovnou rozdělit kompetence a dohodnout, kdo bude rodiče průběžně informovat nebo koordinovat další postup. Jednotný a srozumitelný plán je jedním z nejsilnějších nástrojů, které škola v náročných situacích má.
Jednotnost postojů napříč školou je klíčem k důvěryhodnosti. Pokud učitel, výchovný poradce i psycholog vyjadřují stejný přístup a sdílí společné informace (v rámci zákonných možností), rodiče vnímají školu jako stabilní a profesionální prostředí.
Úspěšný rozhovor s rodiči nezačíná u problému, ale u vztahu. Pokud se nám daří budovat respekt a důvěru, rodiče vnímají školu jako spojence. A právě to dítě potřebuje – vědět, že dospělí jsou na jedné lodi a že jeho obtíže někdo chápe a bere vážně. Když mluvíme otevřeně, nasloucháme a hledáme řešení společně, vytváříme prostor, ve kterém se může dítě cítit bezpečně a růst i přes překážky.
Primární prevence je základním pilířem zdravého a bezpečného školního prostředí. Jejím cílem je předejít vzniku rizikového chování u dětí a mládeže, jako jsou šikana, agrese, závislosti nebo jiné sociálně-patologické jevy, které mohou negativně ovlivnit školní klima i celkový vývoj žáků. Efektivní prevence však není o jednorázových přednáškách, plakátech na chodbě či povrchních kampaních. Skutečně funkční preventivní programy vyžadují dlouhodobý, promyšlený a systematický přístup, který zahrnuje aktivní zapojení všech klíčových aktérů školy od třídních učitelů, školních psychologů až po metodiky prevence.
Právě efektivní spolupráce mezi školním psychologem, metodikem prevence a třídním učitelem umožňuje nejen včas identifikovat varovné signály a rizikové jevy, ale i společně plánovat a realizovat preventivní opatření přizpůsobená specifickým potřebám jednotlivých tříd. Tato koordinace podporuje zdravé vztahy mezi žáky, zlepšuje komunikaci a vytváří prostředí, kde se děti cítí bezpečně a podporovaně.
Primární prevence představuje soubor plánovaných a cílených aktivit, které mají za cíl předcházet vzniku problémů ještě dříve, než se vůbec objeví. Ve školním prostředí má nezastupitelnou roli v podpoře duševního zdraví žáků, rozvoji jejich sociálních a emočních dovedností, budování pozitivního a bezpečného klimatu ve třídě i celé škole. Vytváří prostor, kde se děti a mládež mohou cítit respektovaně, přijímaně a bezpečně, což je základ pro jejich zdravý psychický a sociální rozvoj.
Systematická primární prevence umožňuje nejen podporovat zdravé vztahy a pozitivní komunikaci mezi žáky, ale také včas zachytit varovné signály, jako jsou konflikty, sociální izolace, změny v chování nebo projevy stresu a úzkosti. Díky tomu lze efektivně předejít vážnějším problémům, jako je šikana, agresivita, závislosti nebo školní neúspěch, které by mohly negativně ovlivnit nejen jednotlivce, ale i celý třídní kolektiv a školní klima.
Dlouhodobý a promyšlený přístup k primární prevenci tak nejen zvyšuje odolnost dětí vůči stresovým situacím, ale zároveň posiluje celkovou pohodu a vytváří prostředí, kde se každý žák může rozvíjet naplno.
Základem efektivní prevence je komplexnost a propojení žáků, učitelů, rodičů i odborníků. Preventivní programy ve škole by měly být součástí školního vzdělávacího programu, a nikoliv jen doplňkem nebo nahodilou aktivitou.
Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že mezi nejúčinnější přístupy patří aktivní zapojení žáků. Děti si potřebují věci prožít, diskutovat o nich a pochopit je v souvislostech. Interaktivní metody, jako jsou hry, diskusní kruhy, hraní rolí, skupinová práce nebo výtvarné techniky, pomáhají efektivně formovat postoje a rozvíjet schopnost řešit konflikty.
Velký význam má také vrstevnický prvek. Programy, do kterých jsou zapojeni starší spolužáci nebo vrstevníci jako moderátoři a příklady hodné následování, jsou pro děti mnohem důvěryhodnější a přirozenější. Peer přístup podporuje spolupráci, přijetí a otevřenost.
Dalším důležitým faktorem je práce v malých skupinách. V menším počtu dětí se snadněji buduje důvěra, vzniká prostor pro sdílení a osobní zapojení každého účastníka. Důležitý je i způsob sezení. Kruhové uspořádání posiluje rovnost a podporuje vzájemné naslouchání.
Efektivní prevence musí být také věkově přiměřená. Děti různého věku mají odlišné potřeby, zkušenosti i možnosti porozumění. Programy by proto měly být tematicky navazující, reagovat na aktuální výzvy (například kyberšikanu nebo vliv sociálních sítí) a být přizpůsobeny konkrétnímu prostředí školy.
A v neposlední řadě je zásadní pozitivní přístup. Prevence by neměla strašit nebo moralizovat. Důležité je nabídnout alternativy, podporovat zdravé sebevědomí a vést děti k respektu k sobě i druhým.
Aby preventivní programy ve škole měly skutečný dopad, je nutné, aby byly systematicky začleněny do běžného fungování školy. Školy by měly vytvářet vlastní minimální preventivní programy, spolupracovat s rodiči, školními psychology, metodiky prevence a dalšími odborníky.
Jedním z nástrojů, který může školám výrazně pomoci, je sociometrická aplikace YoungLink. Ta umožňuje pravidelně mapovat vztahy ve třídě, odhalovat včas rizikové chování, izolaci či napětí ve skupině, a to bezpečným a anonymním způsobem. Díky YoungLink mohou děti sdílet své pocity, aniž by se bály odsouzení, a škola získá přesná a srozumitelná data pro další práci.
Primární prevence není jednorázová aktivita, ale proces, který vyžaduje plánování, pravidelnou reflexi a přizpůsobení aktuální situaci. Efektivní školy své programy pravidelně vyhodnocují, sledují dopady a na základě toho je upravují.
Jen dlouhodobý přístup umožní skutečnou změnu ať už jde o zlepšení třídního klimatu, snížení výskytu šikany nebo posílení duševní odolnosti dětí. Důležité je také vzdělávání pedagogických pracovníků, kteří tvoří klíčový prvek v celé preventivní struktuře. Primární prevence je základem zdravého školního klimatu a klíčovým nástrojem při ochraně dětí před rizikovým chováním. Když je prevence systematická, interaktivní, věkově přiměřená a dlouhodobě udržitelná, může mít obrovský dopad na psychickou pohodu, vztahy i celkovou atmosféru ve škole.
Moderní nástroje jako YoungLink pomáhají školám dělat prevenci chytře, bezpečně a efektivně. Děti díky nim získávají hlas, školy získávají přehled a společně tak vytváří prostředí, kde je bezpečí, respekt a důvěra samozřejmostí.
Efektivní spolupráce mezi školním psychologem, metodikem prevence a třídním učitelem je klíčová pro zdravý vývoj žáků a bezpečné klima školy. Tito tři odborníci tvoří základ tzv. týmu kolem žáka. Mezioborová skupina, která má za úkol včas rozpoznávat potíže, plánovat adekvátní podporu a posilovat pohodu ve třídním kolektivu.
V praxi však tato spolupráce vyžaduje nejen společný zájem, ale také jasně stanovená pravidla, důvěru a pravidelnou komunikaci. Jen tak lze vytvořit efektivní systém podpory, který skutečně funguje.
V moderním školství už dávno nestačí, aby si každý odborník řešil „své žáky“ odděleně. Děti dnes čelí celé škále obtíží od potíží s učením, přes konfliktní vztahy ve třídě až po vážné psychické zátěže. Nikdo z odborníků nedokáže obsáhnout všechny aspekty sám.
Třídní učitel zná žáky z každodenního kontaktu, metodik prevence se orientuje v systému podpory a programů, školní psycholog zase přináší hlubší porozumění dynamice skupiny a individuálním potřebám. Když tito tři spolupracují, vzniká ucelený obraz situace a právě ten je základem smysluplné a účinné pomoci.
Každý z členů školního týmu přináší do spolupráce jiný úhel pohledu i jiný typ práce. Spolupráce může fungovat jen tehdy, pokud jsou role jasně rozdělené a vzájemně respektované:
Školní psycholog je odborníkem na diagnostiku, individuální poradenství i skupinovou práci. Pomáhá mapovat vztahy ve třídě, vede intervence při krizových situacích a poskytuje konzultace pro pedagogy. Jeho úkolem je přinášet hlubší vhled do situace žáků a pomáhat navrhovat účinná řešení, která respektují jejich vývojová specifika.
Metodik prevence se stará o koordinaci preventivních programů, podporuje učitele při řešení projevů rizikového chování a zajišťuje soulad školní praxe s preventivním systémem školy. Pomáhá nastavovat pravidla, plánovat vzdělávací aktivity a pracuje především na systémové úrovni, kde propojuje školu s dalšími institucemi.
Třídní učitel je v každodenním kontaktu se žáky. Vnímá změny v chování, napětí ve vztazích nebo zhoršení výkonu. Je klíčovým informátorem pro celý poradenský tým a dokáže včas upozornit na vznikající problém a aktivně se podílí na jeho řešení. Zároveň komunikuje s rodiči a je mostem mezi školou a rodinou.
Základem každé efektivní spolupráce je pravidelný kontakt. Ať už jde o týdenní porady školního poradenského pracoviště, operativní setkání nad konkrétními žáky nebo sdílení informací přes zabezpečené platformy, je důležité, aby informace plynuly a byly srozumitelné všem. Jasně vymezené kompetence a důvěra ve sdílený proces napomáhají tomu, aby nikdo nebyl zahlcen a zároveň žádná informace nezapadla.
Podpora žáků a tříd by neměla být výsledkem jednotlivých rozhodnutí, ale společně vytvořeného plánu. Když se školní psycholog, metodik prevence a třídní učitel sejdou, mohou lépe identifikovat priority a domluvit se na postupu.
Společné plánování znamená nejen stanovení cílů, ale i výběr vhodných nástrojů, časového rámce a způsobu vyhodnocení. Zásadní je také zapojení rodičů, kteří musí být informovaní a aktivně podporovat nastavená opatření.
Účinná spolupráce není jednorázová. Je to proces, který se vyvíjí. Pravidelné vyhodnocování kroků, které byly podniknuty, pomáhá udržet přehled a přizpůsobit postup aktuálním potřebám. Ne vždy vše funguje napoprvé, a proto je důležité mít prostor pro otevřenou reflexi, sdílení pochybností i hledání nových cest. Taková reflexe zároveň podporuje profesní růst a posiluje vztahy mezi členy týmu.
Aby mohl tým pracovat efektivně, potřebuje být odborně silný. Sdílení zkušeností, účast na společných školeních, supervize nebo peer konzultace. To vše pomáhá zvyšovat kompetence jednotlivců i celku. Navíc se tím posiluje pocit sounáležitosti a důvěry, což je zvlášť důležité v náročnějších situacích, kdy může hrozit vyhoření nebo bezmoc.
Mezi nejčastější problémy patří chybějící komunikace, nejasně vymezené role nebo nedostatek času. Tým často tápe, kdo má co na starosti, komu sdělit informace nebo kdy vlastně plánovat podporu. V těchto případech je klíčové vytvořit pevnou organizační strukturu, například zavést pravidelné porady, využívat digitální nástroje ke sdílení informací a pojmenovat kompetence jednotlivých členů.
Další častou překážkou bývá nedostatečná důvěra. Ta se ale buduje časem, pravidelným kontaktem, otevřeností a ochotou hledat společná řešení, nikoliv si „přehazovat odpovědnost“.
Řada škol již úspěšně zavádí praxi společných adaptačních programů pro nové třídy, které připravuje celý tým kolem žáka. Školní psycholog vede skupinové aktivity, metodik prevence pomáhá nastavit pravidla třídy a třídní učitel zajišťuje návaznost na běžnou výuku.
V jiných školách se osvědčily případové schůzky nad konkrétními žáky, tedy setkání odborníků a rodičů, která slouží k vytvoření uceleného plánu podpory. Velkým přínosem je také využívání moderních nástrojů pro mapování klimatu a vztahů ve třídě, které umožňují rychle zjistit, co se ve třídě děje, a cíleně reagovat.
Kvalitní spolupráce mezi školním psychologem, metodikem prevence a třídním učitelem není samozřejmost, ale výsledek cílené práce a jasně nastavených pravidel. Pokud se členům týmu daří komunikovat, plánovat a vyhodnocovat společně, vytvářejí bezpečný prostor, kde žáci dostávají podporu včas a smysluplně. V konečném důsledku to prospívá nejen žákům, ale i pedagogům a celému školnímu klimatu.
Spolupráci odborníků školního poradenského pracoviště může zásadně usnadnit také využívání moderních nástrojů. Jedním z nich je aplikace YoungLink, která pomáhá mapovat vztahy ve třídě, včas odhalit rizikové jevy a identifikovat žáky v ohrožení.
Výstupy jsou dostupné školnímu psychologovi, metodikovi prevence i třídnímu učiteli, kdy každý z nich má k dispozici informace, které potřebuje pro svou práci. Díky tomu je možné rychleji reagovat na zhoršující se klima ve třídě, cíleně plánovat intervence a sdílet výsledky mezi členy týmu efektivním způsobem.
Kyberšikana patří mezi nejrychleji se šířící formy násilí mezi dětmi a dospívajícími. Oproti klasické šikaně má specifika, která ji činí obzvlášť zraňující. Odehrává se v prostředí, které je těžko kontrolovatelné, často anonymní a neomezené časem ani prostorem. Útoky se mohou šířit velmi rychle, být opakované a veřejné, což zvyšuje pocit bezmoci a studu oběti. Není výjimkou, že kyberšikana zasahuje děti i v době, kdy by měly mít klid, tedy doma, o víkendu nebo v noci.
Mnoho rodičů i pedagogů si stále není jistých, jak na kyberšikanu správně reagovat. Bojí se situaci podcenit, nebo naopak zasáhnout neadekvátně. Článek přináší přehled konkrétních kroků, které mohou pomoci včas odhalit kyberšikanu, účinně ji řešit a zároveň dítěti poskytnout potřebnou podporu. Věnujeme se nejen samotné intervenci, ale i dlouhodobé prevenci a spolupráci mezi školou a rodinou. Cílem je vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se dítě může svěřit, najít pomoc a cítit se opět v bezpečí jak online, tak v reálném životě.
Základem je včasné rozpoznání toho, že se s dítětem něco děje. Kyberšikana může mít různé podoby od zesměšňujících komentářů, přes vyhrožování a šíření intimních fotografií až po cílené vyloučení dítěte z online komunity. Dospělí si často všimnou, že dítě náhle mění své chování. Bývá úzkostné, plačtivé, odmítá chodit do školy nebo se stahuje do sebe. Významným signálem bývá i to, že dítě skrývá telefon nebo odmítá mluvit o tom, co se děje online. Tato varování by nikdy neměla být zlehčována. Čím dříve se na problém přijde, tím menší mohou být jeho následky.
Když má dítě důvěru a cítí se v bezpečí, je větší šance, že se svěří. Proto je zásadní otevřená a citlivá komunikace. Dospělý by měl dítěti naslouchat bez přerušování a bez moralizování. Oběti kyberšikany často čelí pocitům studu a obavy, že se jim nebude věřit nebo že budou potrestány za to, co se stalo. Je důležité dát najevo pochopení, podporu a ujistit dítě, že v tom není samo.
Pokud dojde k odhalení kyberšikany, je důležité co nejdříve shromáždit důkazy. Například snímky obrazovky, e-maily nebo zprávy. Tyto materiály mohou později sloužit jako důležitý podklad při řešení případu, ať už v rámci školy, nebo ve spolupráci s Policií ČR.
Škola hraje v řešení kyberšikany zcela zásadní roli. Každá vzdělávací instituce by měla mít jasně stanovený krizový plán pro řešení podobných situací. Metodik prevence, výchovný poradce nebo školní psycholog by měli být schopni rychle zareagovat, spolupracovat s rodiči a vytvořit podpůrné prostředí, kde je hlavní prioritou bezpečí dítěte. Školy mají zároveň povinnost vyšetřit incident a přijmout odpovídající opatření vůči agresorovi a to nejen v rovině kázeňské, ale i výchovné.
Neméně důležitá je prevence. Školy by měly pravidelně pořádat vzdělávací programy zaměřené na rizika online prostředí, digitální gramotnost a etické chování na internetu. Děti a dospívající se tak učí nejen chránit sebe, ale i aktivně odmítat agresivitu a nevhodné jednání vůči druhým.
Pravidla používání technologií by měla být pevně zakotvena ve školním řádu. Jasná pravidla pomáhají předcházet situacím, kdy děti zneužívají mobilní telefony k pořizování nevhodného obsahu nebo šíření videí bez souhlasu. Je vhodné, aby škola komunikovala tato pravidla nejen žákům, ale také rodičům.
Oběť kyberšikany potřebuje nejen okamžitý zásah, ale také dlouhodobější psychologickou podporu. Děti, které zažily online násilí, často ztrácejí důvěru v ostatní a mohou se potýkat s nízkým sebevědomím, úzkostmi nebo depresivními stavy. V těchto případech je na místě nabídnout odbornou pomoc ať už přímo ve škole, nebo ve spolupráci s externím poradenským centrem.
Agresor by měl nést důsledky svého chování, ale zároveň by mu měla být nabídnuta možnost nápravy. Smyslem není pouze trestat, ale vést k uvědomění si dopadů vlastního jednání.
Spolupráce s rodiči oběti i pachatele je při řešení kyberšikany zásadní. Rodiče by měli být aktivně zapojeni, informováni o tom, jak s dítětem o dané situaci mluvit. Zároveň mohou pomoci nastavit pravidla pro zdravé používání technologií v domácím prostředí.
Důležitým pilířem prevence je pozitivní třídní klima. Děti, které se ve třídě cítí bezpečně, jsou přátelské a mají dobré vztahy se spolužáky, se mnohem méně často stávají oběťmi i pachateli šikany. I takové schéma se může ve třídě objevit po sociometrickém testování s aplikací YoungLink. Budování důvěry, tolerance a vzájemného respektu tak tvoří pevný základ pro bezpečné školní i online prostředí.
Vztahy mezi žáky hrají zásadní roli v tom, jak se děti ve škole cítí, jak se učí a jak se chovají. Když ve třídě panuje bezpečné, podpůrné prostředí, žáci jsou otevřenější spolupráci, lépe komunikují a mají větší motivaci se zapojovat. Naopak narušené klima, napětí nebo nevyvážené vztahy mohou vést ke zhoršení školních výsledků, úzkostem nebo dokonce ke vzniku šikany. Právě proto je měření vztahů ve třídě důležitým nástrojem prevence, který pomáhá školám včas rozpoznat problémy a cíleně na ně reagovat.
Měření vztahů ve třídě není samoúčelné. Nabízí školám cennou zpětnou vazbu o tom, jak se žáci ve třídě cítí, jak spolu vycházejí a kde může vznikat napětí nebo nerovnováha. Díky tomu je možné odhalit i méně nápadné problémy, které by jinak mohly zůstat skryté, například dlouhodobou izolaci některého žáka nebo nevyvážené vztahy v kolektivu.
Je rovněž klíčové pro pochopení a zlepšení prostředí, ve kterém se žáci učí a socializují. Jak uvádí Fraser (1989), během více než dvaceti let výzkumu třídního klimatu bylo prokázáno, že klima ve třídě významně ovlivňuje jak akademické výsledky, tak i sociální a emocionální rozvoj žáků. Fraser zdůrazňuje, že pozitivní klima podporuje motivaci, angažovanost a spolupráci mezi žáky, zatímco negativní klima může vést k narušení vztahů a snížení školní úspěšnosti.
Podobně Schweig, Hamilton a Baker (2019) ve své zprávě pro Rand Corporation upozorňují na důležitost systematického měření školního a třídního klimatu jako nástroje pro identifikaci problémových oblastí a plánování efektivních intervencí. Jejich práce ukazuje, že pravidelné a kvalitní měření klimatu umožňuje školám lépe reagovat na potřeby žáků a zlepšovat celkovou atmosféru ve třídách.
Pravidelné sledování klimatu navíc umožňuje porovnávat změny v čase a vyhodnocovat, zda zavedená opatření skutečně přinášejí zlepšení. Výsledky také podporují argumentaci při jednání s rodiči nebo při nastavování preventivních programů.
Mezi nejčastější nástroje patří anonymní dotazníky zaměřené na subjektivní vnímání třídní atmosféry. Žáci v nich hodnotí, jak se ve třídě cítí, jak vnímají spolužáky, učitele a celkové prostředí. Tyto dotazníky bývají snadno administrativně zvládnutelné a dají se dobře opakovat v čase.
Další metodou je sociometrie, která sleduje konkrétní vztahy mezi žáky. Ptá se, koho si vybírají za kamaráda, komu důvěřují nebo s kým by si nepřáli spolupracovat. Výsledky sociometrie mohou být velmi silným nástrojem pro školní psychology a metodiky prevence, protože ukazují nejen jednotlivé vazby, ale i celkovou strukturu vztahové sítě ve třídě. Odhalují také možné izolace, skrytou šikanu nebo rizikové dynamiky.
Na obrázku je zachycen výstup ze sociometrického měření provedeného prostřednictvím aplikace YoungLink na jedné z našich partnerských škol. Žáci zde samostatně a anonymizovaně odpovídali na sadu otázek, které mapují vztahy a sociální dynamiku ve třídě. Výsledkem je přehledná vizualizace vazeb, která pomáhá třídním učitelům, školním psychologům i metodikům prevence rychle porozumět aktuálnímu stavu kolektivu a efektivně reagovat na případná rizika nebo podpůrné potřeby žáků.
Kromě tradičních metod se stále více uplatňují moderní digitální nástroje. Mezi nimi vyniká aplikace YoungLink.cz, která školám umožňuje efektivně sledovat vztahy mezi žáky pomocí online platformy. YoungLink je navržený tak, aby usnadnil práci školním psychologům i třídním učitelům. Poskytuje přehledné vizualizace vztahových map, umožňuje sledovat změny v čase a upozorňuje na rizikové oblasti.
Díky tomu mohou školy reagovat včas, často ještě dřív, než dojde k otevřenému konfliktu nebo k šikaně. Proaktivní přístup výrazně snižuje potřebu krizových intervencí a zároveň pomáhá budovat zdravé vztahy ve třídě systematicky a dlouhodobě. YoungLink tak není jen měřicím nástrojem, ale aktivním partnerem v prevenci a péči o duševní pohodu dětí.
Sledování vztahů a klimatu by však nemělo být jednorázovým krokem, ale součástí širší strategie primární prevence. Pokud škola pracuje s výsledky systematicky – například formou třídnických hodin, preventivních programů nebo individuální podpory – může výrazně přispět ke zlepšení atmosféry ve třídě.
Pravidelná měření zároveň pomáhají učitelům i odbornému personálu lépe pochopit dynamiku skupiny a přizpůsobit svou práci jejím potřebám. Vytváření bezpečného, otevřeného a respektujícího prostředí je dlouhodobý proces, který vyžaduje citlivé vedení a práci se vztahy. Právě nástroje jako YoungLink.cz mohou být v tomto ohledu neocenitelnými partnery. Nejen že mapují aktuální situaci, ale zároveň umožňují školám cíleně rozvíjet zdravé třídní klima.
Fraser, B. J. (1989). Twenty years of classroom climate work: Progress and prospect. Journal of Curriculum studies, 21(4), 307-327.
Schweig, J., Hamilton, L. S., & Baker, G. (2019). School and classroom climate measures. Santa Monica: Rand Corporation.
Třídní učitel je často první, kdo si všimne změn v chování žáků, kolísající atmosféry ve třídě nebo varovných signálů, že se něco děje. Stává se tak automaticky klíčovou postavou primární prevence. Díky každodennímu kontaktu s třídním kolektivem je v jedinečné pozici zachytit nejen individuální projevy rizikového chování, ale také změny ve skupinové dynamice. Právě tato blízkost žákům dělá z třídního učitele klíčovou postavu školního preventivního systému.
Mezi hlavní úkoly třídního učitele v oblasti prevence patří vytváření bezpečného, otevřeného a podpůrného třídního klimatu, kde se každý žák cítí respektovaný a přijímaný. Právě třídní učitel má díky každodennímu kontaktu s dětmi jedinečnou možnost včas rozpoznat první známky narušených vztahů, sociální izolace, konfliktů nebo nevhodného chování už v rámci primární prevence. Jeho pozorování a práce s třídní dynamikou jsou nenahraditelné při předcházení vážnějším problémům, jako je šikana, úzkosti nebo školní neúspěch.
Klíčová je také pravidelná komunikace s rodiči, poradenským týmem a kolegy, která umožňuje propojit informace a nabídnout dětem včasnou a koordinovanou podporu. Třídní učitel zároveň spolupracuje na školním preventivním plánu, podílí se na realizaci preventivních aktivit a přispívá k celkové strategii školy v oblasti duševního zdraví a vztahové prevence.
Aby mohl třídní učitel svoji roli v prevenci rizikového chování plnohodnotně plnit, potřebuje systematickou podporu. Ta by měla být zaměřená nejen na jeho odborné kompetence, ale také na osobní pohodu a týmové zázemí. Škola, která vnímá třídního učitele jako klíčový prvek prevence, by měla aktivně vytvářet podmínky pro jeho profesní růst, sdílení zkušeností a možnost konzultací.
Podpora může mít podobu konkrétních opatření: od metodického vedení a školení přes dostupnost odborníků (např. školního psychologa nebo speciálního pedagoga) až po pravidelné intervize, kde učitelé sdílejí své zkušenosti a hledají řešení společně. Důležitá je i důvěra ze strany vedení školy – učitel potřebuje vědět, že v náročných situacích není sám.
Cílené vzdělávání v oblasti primární prevence by mělo být dostupné a pravidelné. Třídní učitelé často hledají praktické nástroje pro práci s třídní dynamikou, vedení obtížných rozhovorů nebo efektivní řešení konfliktů. Školení zaměřená na interaktivní metody práce s kolektivem, facilitaci skupinové diskuze nebo primární prevence šikany poskytují učitelům konkrétní dovednosti, které pak mohou ihned uplatnit.
Kromě toho je přínosné, když mohou učitelé sdílet své zkušenosti v bezpečném prostředí – například formou intervizních skupin nebo profesních komunit. Taková setkání posilují sounáležitost mezi pedagogy, zvyšují jejich sebedůvěru a často pomáhají předcházet vyhoření.
Funkční systém prevence nemůže stát na bedrech jednoho učitele. Třídní učitel by měl mít možnost obrátit se na školního metodika prevence, psychologa nebo výchovného poradce, pokud si není jistý dalšími kroky nebo potřebuje konzultaci k určitému případu. Odborná podpora má velký význam zejména ve chvíli, kdy se ve třídě objeví závažnější problém, například podezření na šikanu nebo závislostní chování.
Zásadní je také přístup k metodickým materiálům, dotazníkům, ověřeným postupům nebo kontaktům na externí organizace, které se specializují na primární prevenci. Čím lépe je třídní učitel vybaven, tím větší je pravděpodobnost, že bude umět reagovat citlivě, kompetentně a včas.
Třídní učitelé by měli být přirozenou součástí týmu, který plánuje a vyhodnocuje školní preventivní strategii. Mají unikátní vhled do fungování své třídy a jejich zkušenost je cenným zdrojem pro plánování reálných a účinných preventivních opatření. Když jsou vnímáni jako partneři a ne pouze jako vykonavatelé plánovaných aktivit, roste jejich motivace i angažovanost.
Stejně důležitá je i kultura školy. Taková, která podporuje sdílení, bezpečí a otevřenost. Pokud se učitel necítí sám a ví, že se v obtížné situaci může obrátit na kolegy i vedení, je pravděpodobnější, že bude prevence fungovat nejen formálně, ale i v každodenní praxi.
Aby mohla škola efektivně podporovat třídní učitele v jejich roli, potřebuje přístup k nástrojům a systémům, které jim tuto práci usnadní. Jedním z nich je aplikace YoungLink, která nabízí metodické tipy a praktické návody, jak efektivně pracovat se třídní dynamikou, komunikací s rodiči nebo řešením problémového chování. Umožňuje také školám sledovat vývoj vztahů ve třídě a cíleně reagovat na signály, které by jinak mohly zůstat nepovšimnuty.
YoungLink je tak cenným pomocníkem nejen pro metodiky prevence, ale právě i pro třídní učitele, kteří jsou denně v přímém kontaktu se žáky a nesou významnou část zodpovědnosti za klima třídy. Díky tomuto propojení mohou učitelé čerpat z odborné podpory a zůstat pevnými pilíři školní prevence – bez toho, aby na to byli sami.